Insolvence dodavatele je pro malou firmu dvojí rána. Ta viditelná: přestane dodávat a vy sháníte náhradu. Ta horší: peníze, které jste mu poslali dopředu — zálohy na materiál, předplacené služby, kauce — se v insolvenci mění v pohledávku, ze které věřitelé v průměru vidí jednotky procent. A ještě po letech.

Jak se to stane

Úpadek firmy není blesk z čistého nebe; je to proces, který se táhne měsíce. Zhoršující se platební morálka, první návrh na insolvenci od věřitele, moratorium… Celou dobu přitom firma normálně obchoduje — a často o to aktivněji vybírá zálohy, protože jí dochází hotovost. Kdo se do insolvenčního rejstříku podívá včas, přestane posílat peníze dopředu. Kdo ne, financuje cizí bankrot.

Rejstřík je veřejný. To nestačí.

Insolvenční rejstřík (ISIR) je online a zdarma. Návrh na zahájení řízení je v něm vidět prakticky okamžitě. Problém není dostupnost dat — problém je, že nikdo nemá ve zvyku je číst. Malá firma nemá credit-risk oddělení; má majitele, který věří, že „Franta dodává dvacet let, ten je v pohodě".

Jenže insolvence se pozná podle spisové značky, ne podle délky známosti.

Co pomáhá

1. Vědět, kterým dodavatelům platíte dopředu — to jsou ti, u kterých vás insolvence bolí nejvíc.
2. Automaticky sledovat rejstřík u klíčových IČO — denní kontrola stroje je spolehlivější než čtvrtletní předsevzetí člověka.
3. Reagovat na první signál — od zjištění řízení neplatit zálohy, vyžádat dodání proti platbě, zkontrolovat lhůty pro přihlášení pohledávky (na to je v insolvenci jen omezené okno).

Přihláška pohledávky po lhůtě je bezcenný papír. Informace o insolvenci má hodnotu jen tehdy, když přijde včas — a včas znamená automaticky.